Branco reality - nemovitosti ve Španělsku, nemovitosti na Floridě

Navigace: Branco reality - nemovitosti ve Španělsku, nemovitosti na Floridě >> Nemovitosti ve Španělsku >> O Španělsku

Úžasný koktejl přírody, památek i cen. Na Costa del Sol se ohřejete i teď

Poslední ozvěny léta ještě můžete chytit i na přelomu listopadu a prosince na španělském pobřeží Costa del Sol, v jedné z klimaticky nejpříznivějších oblastí Evropy. Na ráchání v moři to už sice nebude, ale slunného teplého počasí i výletů do malebného vnitrozemí si užijete spoustu.

Vrcholová část Skály v Gibraltaru

To jméno hovoří samo za sebe - nejjižnější úsek španělského pobřeží Středozemního moře se nazývá Costa del Sol, tedy Slunečné pobřeží. Jde o nejteplejší a nejslunnější území na starém kontinentu, průměrné teploty ani v zimě na pobřeží neklesají pod 12 °C.

Pokud nechcete vážit cestu na jiný světadíl, případně na Kanárské ostrovy, tak v Evropě neexistuje lepší místo, kde i v hlubokém podzimu bude s vysokou pravděpodobností ještě krásně. Pokud přijde déšť, tak zpravidla netrvá dlouho, nebudou vás tu obtěžovat davy turistů jako v létě a ceny se drží příjemně nízko.

Málaga: neprávem opomíjená popelka

První dojem po příjezdu do pobřežní zóny na Costa del Sol se může blížit panice. Bože, tolik betonu! Hlavně pobřeží na západ od Málagy je skutečně nepřetržitě zastavěné hotely, apartmánovými komplexy, restauracemi, zábavními podniky a turistickými obchody. Jádra původních starých sídel se tady ve změti betonu zcela ztratila. Tady kdysi stála stará rybářská vesnička Fuengirola, o pár kilometrů dál Benalmádena, pak Torremolinos... Ovšem věže ("torre") a mlýny ("molino") abyste v moři nových hotelů a staveb dneska hledali málem pod lupou.

Není však třeba věšet hlavu, některý z místních hotelů si vyberte jen jako základnu a za zajímavostmi vyrazte o kus dál. Prvním magnetem je Málaga, půlmilionová metropole Costa del Sol a druhé největší město Andalusie. Málaga sice stojí nevyhnutelně ve stínu známějšího trojlístku andaluských umění (Sevilla, Córdoba a Granada), ale nepodceňujte ji. Město má pěkné památky, jedno světové muzeum, perfektní vyhlídkové body a hlavně autentickou španělskou atmosféru.

V Málaze nelze vynechat katedrálu – už její rozměry vás budou drtit (délka lodi 117 metrů, výška 48 metrů) a interiér, jak je pro Španělsko typické, přetéká opulentní barokní výzdobou. Pro vyhlídku nejen na město si vyjděte podél hradeb nahoru na pevnost Gibralfaro. Mimořádný zážitek vás pak očekává v Picassově muzeu - slavný umělec se v Málaze narodil, sbírka představuje kolem 200 obrazů z různých období Picassovy tvorby.

A atmosféra? Tu nasajete nejlíp večer (na naše poměry pozdě večer – Španělé nevyrážejí do ulic před devátou) kdekoli v labyrintu uliček starého města, ke klasice patří zastavit se v některém z tapas barů. Žádný turistický skanzen, pouhých pár metrů od katedrály se tu příjemně najíte za ceny, o kterých by se vám v Praze na Starém Městě mohlo leda tak zdát.

Tichý svět hor za pobřežím

Bezprostředně nad pobřežím Costa del Sol se zvedají hory atakující úroveň 2 000 nadmořských metrů. Stačí ujet pár kilometrů a svět betonových přímořských letovisek bude nenávratně pryč. Vystřídají jej prudké srázy porostlé křovisky, občasnými olivovými háji a výše pak borovicovými lesy.

Zážitkem je jízda po silnici č. 366 spojující Málagu s vnitrozemským městem Ronda. Ruce si sice od volantu ukroutíte - zatáčky se počítají na tisíce, ale krásné scenérie, na podzim oživené neskutečnými barvami, se střídají jedna za druhou. Na kratší či delší vycházku si můžete odbočit do Přírodního parku Sierra de Las Nieves ("Sněžné hory"), případně se pokochat pohledem z některé ze značených vyhlídek u silnice. Ta nejlepší se otevírá z místa zvaného Mirador del Guarda Forestal.

Sierra de Las Nieves, vyhlídka Guarda Forestal

Serranía de Ronda

Až konečně přejedete kopec, bude do legendami opředené Rondy zbývat už jen pár kilometrů. Nevelké město (35 000 obyvatel) proslulo intaktně dochovaným starým městem. Určitě vás uchvátí jeho poloha na skalním útesu, který spadá do okolní plošiny kolmými srázy.

Turistickou ikonou Rondy se stal tzv. Nový most (Puente Nuevo) přes hlubokou skalní rokli, jeden z nejfotografovanějších motivů celého Španělska.

V Rondě najdete také nejstarší arénu na býčí zápasy (Plaza de Toros), která je dosud v provozu.

A více než jinde zde rezonují ozvěny nešťastné španělské občanské války. Právě v Rondě byla spáchána hromadná vražda několika set nacionalistů, shozených republikány ze skalního útesu do rokle. Událost zvěčnil Ernest Hemingway ve slavném románu Komu zvoní hrana.

Na prohlídku Rondy včetně procházky po stezce Camino de los Molinos (s nejlepší vyhlídkou na Puente Nuevo) si vyhraďte alespoň 4 hodiny.

Skála na pomezí dvou světů

Za dobré viditelnosti ji spatříte ze vzdálenosti více než sta kilometrů: Gibraltarskou Skálu. Velké "S" je na místě, mohutné skalisko, zabírající většinu území této britské kolonie, se totiž anglicky nazývá prostě – The Rock.

Uzoučký poloostrov o rozloze necelých 7 km² ale nenadchne jen unikátní scenérií, ke které patří silueta blízkého afrického pobřeží (protilehlou španělskou exklávu Ceuta od Gibraltaru dělí jen asi 10 kilometrů široký průliv). Nezaměnitelná je i zdejší atmosféra. Na Hlavní ulici (Main Street) ve starém městě díky vývěsním štítům hospod i charakteru některých obchodů pocítíte ducha "starého dobrého Albionu". Zároveň ale kolem vás bude slyšet dost španělštiny i arabštiny, zatímco roztřískaný asfalt na průjezdní silnici (jezdí se vpravo) i různá podivná potemnělá zákoutí dají pocítit, že do rozvojového světa odtud není až tak daleko.

Otázky vyvolá i návštěva nejjižnějšího bodu poloostrova, kterému od roku 1997 přesvědčivě dominuje mohutná Ibrahímova mešita (též mešita krále Fahda). Těžko se ubránit paralele 1 300 let staré - vždyť právě touto oblastí v roce 711 pronikly do Evropy oddíly muslimského vojevůdce Taríka ibn Zijáda a Arabové následně na dlouhá staletí ovládli skoro celé dnešní Španělsko.

Politice se v Gibraltaru nevyhnete ani při výstupu nahoru na Skálu (426 m n. m.). Pokud se vám nechce odspoda jít pěšky, lze větší část vyjet nahoru autem, případně použít lanovku. Po vrcholové části Skály už budete muset každopádně po svých, vyhlídka střídá vyhlídku... a ostnatý drát nebere konce. Některé vyhlídkové body totiž nejsou nic jiného než opuštěné pozorovatelny britské armády, některá skaliska nejsou kvůli vojenským zařízením přístupná ani dnes.

Cestou určitě narazíte na proslulé opice a dávejte si na ně pozor. Drzí makakové dokáží z vašeho otevřeného batohu v nestřežené chvíli vytáhnout svačinu, fotoaparát i leccos jiného ve zlomku sekundy.

Kvůli slunci a vyhlídkám je lepší se do Gibraltaru vydat po ránu a nahoru na Skálu vyrazit co nejdříve. Na návštěvu si vyhraďte celý den.

převzato z cestovani.idnes.cz