O Španělsku - Nemovitosti ve Španěls

Navigace: Branco reality - nemovitosti ve Španělsku, nemovitosti na Floridě >> Nemovitosti ve Španělsku >> O Španělsku

Lanzarote na kole a pěšky: pět NEJ výletů na ohnivém ostrově

Ostrov Tenerife má 3 715 metrů vysokou sopku Teide,  mnohem známější je i Gran Canaria s velkými rekreačními komplexy. Lanzarote je ale jiné: vyniká svéráznou krásou sopečné krajiny hrající temnými tóny, oko zaujmou chmurné siluety vulkanických kuželů i rozervané pobřežní scenérie. Nejspíš to ale nebude láska úplně na první pohled, možná ani ne úplně pro každého. Ty nejhezčí scenérie na Lanzarote si totiž musíte zasloužit, cesta k nim je někdy dost klopotná.

Pěší putování na Lanzarote má jednu nepopiratelnou výhodu, ostrov je tak malý (jen 846 km²), že se na všechna výchozí místa k výletu dostanete autem během pár desítek minut. Leckam se dá dojet i autobusem, síť linek po ostrově je docela hustá.

Pod Famarskými útesy

Snad nejkrásnější, ale též nejnáročnější lanzarotský pěší výlet lze bez uzardění nazvat trekem, vyžaduje totiž slušnou kondici, výdrž i jistou nohu. Fantastické scenérie ovšem bohatě vynahradí případná příkoří, stezka Camino de Guatifay nemá na ostrově obdobu.

Divokému a větrnému severozápadnímu pobřeží Lanzarote dominují až 500 metrů vysoké Famarské útesy. Východiště treku je na jejich jižním úpatí u prázdninové osady Famara (Urbanización Famara). Tu objeďte po silničce shora a zaparkujte auto na rozcestí asi 500 metrů poté, co skončí asfalt.

Pěšky sledujte zprvu zřetelnou cestu, která mírně stoupá úbočím útesů, kolmé skály se hrozivě tyčí přímo nad vámi. Minete osamocené, kupodivu trvale obývané stavení a pak lidská přítomnost na dlouho zmizí. Stezka se zužuje, místy jen na pár desítek centimetrů šířky, vlní se nahoru a dolů, ale neschází k moři. Oceán je však výrazně slyšet, příboj tu do pobřeží prudce buší prakticky neustále. Buďte opatrní, stezka je na několika místech narušená sesuvy půdy a skalním řícením, v nebezpečných místech není žádné jištění – jistá noha a absence závrati je podmínkou!

Přibližně po půldruhé hodině pochodu se dostanete na plošinu nad pobřežím a postup dál je už mnohem snazší. Před sebou vidíte přes úzký mořský průliv fantaskní siluety sopek na ostrůvku Graciosa, vy se ale potřebujete dostat nahoru nad útesy. Vede tam sice slušně vybudovaná stezka, musíte se ovšem po ní dobře dívat, vodítkem může být stožár elektrického vedení nahoře ve stráni. Jakmile se "chytíte", zbývá zdolat asi 350 metrů převýšení po tentokrát již bezpečné, dobře vybudované stezce. Dostanete se na okraj skalisek, odkud se otevírá nejkrásnější výhled celé cesty, a dál vede už pohodlná dlážděná cesta do osady Las Rositas.

Zvládnutí popsané cesty pouze jedním směrem vyžaduje dvě auta, jinak se musíte vrátit stejnou cestou do Famary. Bydlíte-li v letovisku Costa Teguise, je také možné dopravit se ráno autobusem do Famary (viz www.arrecifebus.es) a odpoledne ještě dojít po silnici z Las Rositas do pět kilometrů vzdálené vesnice Maguez, odkud je poměrně časté spojení autobusem zpět.

Pohled z útesů k vyhlídce Mirador del Río

Ruta del Litoral

Úplně jiný charakter má pobřežní stezka lemující okraj Národního parku Timanfaya, vzdálená jen asi 20 kilometrů jihozápadně od Famary. Většina návštěvníků sice míří rovnou do centra parku na organizovanou prohlídku (Čtěte Lanzarote: fantaskní pláže jako z Marsu a opuštěné pláže), ale pokud si chcete užít trochu samoty, je tu pro vás právě Ruta del Litoral neboli Pobřežní stezka.

Asi 11 kilometrů dlouhá trasa sleduje západní pobřeží a vede nekonečnými lávovými poli. Krajina je to monotónně krásná, kolem vás nebude nic než obrovské plochy keříčkové lávy a z druhé strany rozdivočelý oceán, sem tam se objeví nějaký ten racek. Barevně je to jednoduché, dominuje černá a modrá, snad jen červenorezaté tóny sopečných kuželů na východním obzoru toto schéma trochu narušují.

K výletu po Ruta del Litoral potřebujete bezpodmínečně auto. Na výchozí místo u pláže Madera se dostanete po neznačené silničce z vesnice Tinajo. Asfalt se časem změní v docela kvalitní šotolinu, držte přímý směr a jeďte kam až to jde. Absolvování stezky jedním směrem až k opuštěné pláži Playa del Paso vyžaduje necelé tři hodiny pochodu, odtud lze asi za další hodinu (pozor na orientaci!) dojít až do osady El Golfo. Nezapomeňte opalovací krém, proviant a taky kvalitní boty, lehké tenisky byste na ostré lávě brzy rozedrali.

Pobřeží u Playa de la Madera

Pláže Papagayo

K legendárním plážím Papagayo na jihovýchodním cípu Lanzarote lze sice dojet po hrbolaté prašné cestě autem, na níž se vybírá mýto, ale mimořádné scenérie lépe zažijete při nenáročném pěším pochodu. Jeho východiskem je východní kraj letoviska Playa Blanca, zaparkovat lze pod hotelem Sandos.

Hotel obejděte zleva (neznačeno) a za chvíli se dostanete na holý vršek, z něhož spatříte první krásnou pláž. Pokračujte po ní, na vzdáleném konci musíte zdolat další vyvýšeninu a už budete mít na dosah nejjihovýchodnější bod ostrova. Za orientaci může sloužit parkoviště pro auta, které vidíte na obzoru.

Jakmile budete na konci, otevře se pohled na dosud odvrácené východní pobřeží s dalšími menšími plážemi – vyberte si tu, která vám vyhovuje nejlíp. Všechny tyto pláže, dohromady nazývané Playas de Papagayo, mají jemný zlatožlutý písek. U parkoviště nebo pod ním bývá k dispozici jednoduchý kiosek, co do proviantu je ale lépe spolehnout se na vlastní zásoby a s vymoženostmi typu sladkovodních sprch zde nepočítejte.

K návratu k autu lze využít kteroukoli ze stezek vinoucích se nad pobřežím. Zabloudit se tu dost dobře nedá a provázet vás budou krásné pohledy na temné horizonty ostrova Fuerteventura na jižním obzoru.

Pláže Papagayo

Montana Corona

Hrozivá silueta sopky Montaña Corona (609 m) dominuje severní části Lanzarote a současně představuje pokušení: z toho kopce ale musí být výhled! A taky je,  ovšem zdolat tento dávno vyhaslý vulkán není až tak jednoduché. Akce bezpodmínečně vyžaduje pevné boty i slušnou fyzičku.

Za východisko k výstupu na Coronu slouží osada Yé, auto můžete nechat u kostela. Vydejte se k jihu "rovnou za nosem", silueta sopky vás povede. Zprvu je terén poměrně snadný, musíte si jen najít cestičku mezi kamennými zídkami oddělujícími staré vinohrady a mandloňové háje. Záhy začnete stoupat, až dorazíte na severní, nižší okraj sopečného kráteru.

Samotný kráter je asi 200 metrů hluboký a z této strany do něj lze bez větších problémů sestoupit. Mnohem složitější je vystoupit na jeho jižní, nejvyšší okraj, který se tyčí před vámi. S pevnými botami, jistou nohou a trochou odvahy to můžete zkusit po některé z cestiček po vnitřní stěně kráteru nebo se pokuste poněkud hrozivě působící propast obejít ze západní strany, zprava. Jakmile se dostanete na okraj kráteru, napojíte se na náznakovou pěšinku a ta vás již dovede k nejvyššímu bodu. Opatrnosti tu nikdy nezbývá, hlavně za větrného počasí.

Výhledy shora jsou samozřejmě nádherné. Pohledem obsáhnete celou severní část Lanzarote, sousední ostrůvek Graciosa i bezútěšnou sopečnou pláň Malpaís Corona, vzniklou po posledním výbuchu této sopky někdy před 4 000 lety. Horší to může být s návratem, odolejte pokušení a vraťte se do Yé trasou, kterou jste si již prošlápli. Sestup po vnější straně sopečného kužele k silnici je životu nebezpečný, svahy vulkánu totiž pokrývá tenká vrstva sopečného štěrku, který pod nohama ujíždí jako klouzačka, několik set metrů dlouhý pád dolů by jistě neskončil dobře.

Pohled na Montana Corona od obce Haría

 

Na kole mezi sopkami

Hlavně v zimě a na jaře potkáte na Lanzarote četné skupiny cyklistů, kteří tu v teple ukrajují kilometry, zatímco v Evropě je mráz a sníh. Přidejte se aspoň na jeden den, bicykly všeho druhu půjčují v každém turistickém středisku. Popsaný okruh pro silniční kola vede středem ostrova a předpokládá start v letovisku Costa Teguise.

První kilometry směřují od pobřeží k severozápadu po nové neznačené silnici. Táhlé stoupání vás vyvede k hlavní silnici č. 1, tu ale podjeďte a zabočte vpravo po staré silničce vedoucí paralelně. Tady se do vás nejspíše poprvé opře severovýchodní pasát, který fouká téměř neustále a bude možná větší překážkou než občasná stoupání.

Na další křižovatce se dejte vlevo a musíte zdolat další táhlé stoupání přes obec Teseguite až do bývalého hlavního města ostrova Teguise. Při vjezdu do městečka si všimněte odbočky opět vlevo, která vede nahoru k pevnosti Castillo de Santa Barbara. Zdoláním této krátké, ale prudké horská prémie se dostanete na nejvyšší bod okruhu (425 m).

Samotné Teguise stojí za zastávku, má pěkné náměstí a malebné uličky s řadou řemeslnických obchůdků. Po případném odpočinku sledujte značení směr Playa Blanca, čeká vás krásný sjezd obvykle s větrem v zádech. U výrazného památníku Monumento al Campesino, který postavil César Manrique z vyřazených plastových kanystrů jako hold tvrdé práci lanzarotských farmářů, odbočte vpravo a kolem výrazné sopky Montaña Tamia dorazíte bez většího převýšení do malebné osady Mancha Blanca.

To se již blížíte Národnímu parku Timanfaya, následující kilometry vedou bezútěšně šedými lávovými poli. Teprve za sedlem, do něhož stoupají pěkné zatáčky, obzor projasní bílé domky vesnice Yaiza.

Pohled na vesnici Uga

U osady Conil

 

V Yaize se otáčíte zpět k severu a následující kilometry budete muset jet proti větru. Za osadou Uga zabočte vlevo a budete projíždět neobyčejnou zemědělskou krajinou La Gería. Sopečnou plošinu tu rozrušují desítky tisíc malých prohlubní chráněných kamennými zídkami. V nich místní zemědělci dodnes pěstují vinnou révu a celek působí neuvěřitelným, téměř nadpozemským dojmem.

Mezi sopečnými políčky sledujte přímý směr a teprve asi kilometr před památníkem Campesino využijte zkratky vpravo do městečka San Bartolomé. Existují i jiné varianty zkrácení, ty ale kvůli špatnému povrchu nedoporučujeme. Ze San Bartolomé pak zbývá zpět do Costa Teguise posledních 13 kilometrů, které vám oživí výhledy na hlavní město Arrecife a pobřežní pláň.

Zdroj: Idnes.cz